Aeonium - známé, neznámé....

Aeonium znaly už naše babičky, dalo by se říct, žádná velká novinka. Ovšem to bychom byli na velkém omylu.

Trošku krkolomný název se v dřívějších dobách moc nenosil a tak tako prazvláštní rostlina dostala svůj počeštělý výraz - růžicovka. Rostliny, které jsme mohli znát pod tímto názvem pocházely převážně z jejich původní domoviny, což jsou jednak Kanárské ostrovy, Afrika a také  pobřeží Portugalska. Nejznámějším druhem je Aeonium arboreum, které dalo základ mnoha dalším kultivarům, které nyní začínají dobývat svět.

A právě tyto kultivary bych zde ráda představila i těm, kteří o jejich existenci možná vůbec netuší.

Původní aeonia (můžete číst eonia) vyvářely většinou vysoké, holé větve, které na konci zdobila listová hlava, povětšinou zelené barvy, která během roku přecházela do čokoládově hnědé.

Nové kultivary oproti tomu větví mnohem ochotněji a hlavně nabízí úžasnou škálu barev, která dokáže opravdu ohromit nejednoho milovníka rostlin.

Když nám psal náš zahraniční přítel, že je mu ctí poznat pěstitele "malých stromů", chvíli jsme přemýšleli, co tím myslí. A má vlastně úplnou pravdu. Svým vzhledem se dospělá rostlina podobá krásně rostlému miniaturnímu stromu. I když slovo miniaturní není to pravé a některé rostliny se dorůstají opravdu úctyhodných velikostí. Ve své domovině mohou dorůst až dvou metrů. ovšem v květináči této velikosti zřejmě nikdy nedosáhneme. Metrová výška jim však nečinní ani v nádobách žádný problém.

Kmen těchto rostlin roste poněkud nezvykle. Na rostlinách můžeme pozorovat zvláštní formu růstu, kdy spodní část kmene je tenčí než část vrchní. Někdy to nejde ani postřehnout, jindy je vzhled některé rostliny až bizarní a člověk přemýšlí, jak může takový slabý základ kmene nést ohromnou listovou růžici. Kmen se tvoří postupně tak, jak opadávají spodní patra listů růžice a na kmeni zanechávají typickou "jizvu".

Tady bych chtěla poznamenat, že i díky tomu je vhodné používat pro pěstování květináče s vetší základnou, nevhodné jsou květináče kónické, které se dole příliš zužují. Pokud není rostlina rovnoměrně rozvětvená nebo jde o mladou rostlinu, která se zatím nevětví a roste vysoko, tak hrozí časté převrácení květináče z důvodu nestability. Stačí, když více zafouká nebo proběhne okolo domácí mazlíček a rostlina už leží jak se u nás říká - hore kopytama.

Často se setkáváme s dotazy, co to je za netřesk na nožičkách.  Stejně jako netřesk se jedná o rostlinu sukulentní, nicméně aeonium je teplomilné, kdežto netřesk si v mínus dvaceti hoví s naprostým klidem venku. Tudíž k jeho bezproblémovému pěstování potřebujete zajistit, aby se mu v zimě dostalo světlé, teplé místnosti. To teplé není až tak důležité, stačí pokud tam nemrzne. Ale světlo potřebovat bude. Ideál skleník, zimní zahrada nebo jižní okno. Osobně mám několik druhů aeonií na okně východním a stačí to v pohodě také. Navíc v dnešní době led světel je i tuto potřebu možné nahradit právě přisvěcováním, které nebude žádným velkým zásahem do spotřeby energie.

Zimní ubytování je dobré nepodcenit a hlavně si je ubytovat tam, kde s rostlinami přijdete do pravidelného kontaktu. A to hlavně z důvodu, abyste se mohli kochat jejich růstem a hlavně barvou v období, kdy je venku šedivo a za okny se "žení čerti". Protože další zvláštností těchto rostlin je to, že doba jejich největšího růstu přichází právě s nástupem chladnějšího počasí. Rostliny vám během krátké doby doslova poskočí před očima. Venku zazimovaná zahrada, barvy rostlin s postupujícím podzimem a přicházející zimou mizí a doma nastává ohňostrojová show. 

Ano, barva aeonií někdy až vyrazí dech. Paleta barev těchto rostlin se nekonečná. Dle kultivarů od krémově bílé až po skoro černou. Můžete mít aeonium žlutozelené, zelené s světlými či naopak tmavšími proužky, zelenorůžové, jemně růžovobílé nebo tmavě růžové, sytě červené nebo hnědozelené, čokoládově hnědé nebo směs různých barev. Zvláštností těchto rostlin je i to, že můžete mít i rostlinu a různými barvami jednotlivých hlav. Celá rostlina může být krásně zeleně žíhaná a některá z hlav se rozhodne být vanilkově žlutá. Krása těchto hlav bez chlorofylu je fascinující, ale i tady upozorním na to, abyste takovou hlavu nechali raději na rostlině a nesnažili se ji samostatně nařízkovat. Jejich životnost bez mateřské rostliny s dostatkem chlorofylu je diskutabilní a nevede k úspěchu.

Když už jsem načala řízkování tak lze jen dodat, že rostliny snáší velmi dobře řez a dají se krásně tvarovat a řezat. Řez je vhodné ošetřit dřevěným uhlím. Není proto třeba paniky pokud vám aeonium poškodí dvounohý či čtyřnohý miláček a nějáká větev opustí své místo. Řezem lze také "donutit" rostlinu k tomu, aby se více rozvětvovala, Někdy to může některé rostlině trvat déle než se rozhodne vytvářet více hlav. V tom případě příliš vytáhlou rostlinu přinutíme rozvětvení tím, že jí seřízneme hlavu. Ideálně tak, aby na kmeni zůstalo patro až dvě spodních listů. Rostlina může obrazit i po úplném odstranění hlavy, ale v tomto případě obráží mnohem méně ochotně a také se jí to nemusí povést vůbec.

Přestože se jedná o sukulentní rostliny, zvládají aeonia mnohem větší přísun vody než sukulenty jiné. Samozřejmě, že přelití a trvalé zamokření se jim líbit nebude, ale není je potřeba nijak zvlášť chránit před deštěm, pokud je letníte pod širým nebem. Odtoková díra v květináči je snad samozřejmostí. S tím souvisí také nevhodnost obalů na květináče, které samy o sobě nemají odtokový otvor a mohou v dobách výskytu většího množství dešťů způsobit velký problém v přemokření rostlin. 

Na druhou stranu ale aeonia zvládají velmi dobře i nedostatek vody a to, že pojedete na týden na dovolenou a nemá vám kdo zalít rostliny je vůbec trápit nebude. Vydrží opravdu i dlouhodobější nedostatek vody a když už toho budou mít opravdu dost, dají vám to najevo povadnutím listů.

Jak se k nim chovat v zimě, jsme si už řekli, ale co v létě? Ideál je samozřejmě mít rostliny přes celou bezmrazou sezónu venku. A další ideál je toulavý stín nebo polostín. Trvale ve stínu to je nevhodné, naopak na celodenním plném slunci a úpalu si dokáží poradit, ale také to není jejich úplný šálek kávy. Při nadměrném horku a silném slunci spojeném s nedostatkem vody se rostlina umí bránit. Upadne do tzv. letní dormance. Prostě toto období "prospí". Růžice se skoro úplně uzavřou, aby chránili citlivý střed a přestanou růst. Pokud se do tohoto stavu dostanou není vhodné zasáhnout s cílem "záchrany" je pořádně zalít. V tuto chvíli vodu prostě rostlina nepřijme a může i uhynout.

Taktéž zemina ve které budete pěstovat tyto nádherné rostliny by neměla být vysloveně pro sukulenty a v žádném případě v nějakém kaktusářském substrátu. Přílišná propustnost a hlavně absence živin v těchto substrátech aeoniím nevyhovuje. Drenáž na dně květináče považujeme za samozřejmost, ale je dobré si to připomenout. Substrát by měl být lehký a výživný. Pro odlehčení můžete použít perlit nebo část zeminy nahradit substrátem pro sukulenty a kaktusy. Ale jen jako odlehčující složku, ne jako významnou část substrátu. V dobrém, výživném substrátu vám bude aeonium prosperovat celý rok bez nutnosti dalšího hnojení. Jako základ můžete použít substrát pro okrasné rostliny nebo pokud máte vlastní kvalitní kompost, můžete ho po propaření klidně použít také. Aeonium netvoří nijak silnou kořenovou soustavu. jeho kořeny jsou spíše jemné a vlásčité a také nekoření příliš hluboko. Po přesazení je proto vhodné na určitý čas rostlině pomoci, např. špejlí,  aby se nevyvracela do doby, než řádně zakoření.

V zimním období přichází také čas, kdy aeonium začíná nakvétat. Poznáte to podle středu rostliny, který se začne "vytahovat". Postupně a vcelku rychle se střed rostliny vytahuje směrem ven a narůstá do kuželovitého květenství plného drobných, žlutých kvítků. Květenství může být překvapivě obrovské a vyvolává velkou pozornost. Bohužel daná vykvetená růžice po odkvětu odumírá. Ale jen ona, zbytek rostliny vás bude těšit i nadále. 

Na choroby a škůdce rostliny příliš netrpí. Největším nepřítelem je asi všem pěstitelům sukulentů a kaktusů známá vlnatka. Pečlivou, pravidelnou kontrolou rostlin spojenou s odstraňováním suchých, odumřelých spodních listů můžeme výskyt tohoto škůdce včas eliminovat. 

Aeonium je tedy rostlina, která vám přináší nevšední tvary a krásu do zahrady a na terasy a také zářivé barvy v zimním období do vašeho domova. 

Velkou zvláštností těchto rostlin jsou i její kristátní formy, které přivádějí do úžasu i lidi, kteří o rostliny velký zájem jinak neprojevují. Ztluštělý a zároveň zploštělý stonek nese množství zminiaturizovaných listů často rostoucích v hřebenovitém uspořádání.